Glosa: La dolce stampa
13. 1. 2015 | Denisa Chňoupková
Lidský život se nepochybně vlivem 3D tiskáren pomalu mění každým dnem. | Zdroj: Flicker
Vstávat. Je ráno. Oznámil mi můj budík na iPhonu 3D, prvním smarthphonu vytištěném na 3D tiskárně přímo v Kalifornii.
Hodím na sebe své dokonale padnoucí prádlo Victoria Secret, které v Manchesteru vytiskla společnost Tamicare, a mrknutím si projedu své denní úkoly na Google Glass. Ty jsem si podle návodu na internetu vytiskla sama.
Žádné úkoly nemám. Žádná práce. Nic.
Ale něco přece jenom musím udělat. Zajet si pro nové náplně do Foodini.
Na snídani mi naštěstí ještě zbylo (vytisknu si vege-burgery), ale na oběd bych si dala steak. Musím teda jet.
Vycházím ven před svůj dům. Navrhla jsem si ho sama. Vyrobili mi ho v Šanghaji. Denně takových natisknou několik stovek. Letos letí tmavomodrá v kombinaci s šedou - podle vzoru vily Beckhamových. Ten můj je v lososovém odstínu, ano, vím, už není zrovna v kurzu. Na jaře si asi nechám udělat nový. Tentokrát ale budu postupovat trochu pragmaticky a zvolím nějakou nadčasovou barvu. Podle čínské Vogue to je červená. Takže bude červený.
Vcházím do garáže, kde je zaparkovaný můj Aston Martin DB4. Je sice z plastu, tištěný podomácku. Ale cool. Vintage. To letí pořád.
Řádky výše mohou působit jako úryvek ze sci-fi románu nebo jako výplod pohnuté mysli. Není to však ani jedno, ani druhé. Krom iPhonu všechny zmíněné předměty/objekty již 3D tiskárny zvládly vyprodukovat. Na lasvegaském veletrhu spotřební elektroniky CES 2014 díky tomu byly za hlavní hvězdu, alfu a omegu budoucnosti. Nejednalo se zde přitom ani tak o tiskárny firemní nebo kancelářské, jako spíš o tiskárny, které by se měly stát běžnou součástí každé domácnosti. A to možná dřív než byste očekávali.
Podle nedávného výzkumu společnosti Canalys trh s 3D tiskárnami vzroste během následujících pěti let o pětset procent. Každým dnem přibývají materiály, které tyto tiskárny mohou použít. Už dávno to není jenom plast. Tiskne se ze dřeva, z kovu, skla, vosku, keramiky, potravin... zkrátka téměř ze všeho, co vás napadne.
Kromě automobilů, jídla, šperků či oděvů se dokáží tiskárny vyrobit také lidské orgány nebo protézy. Ty jsou pacientovi vyrobeny přímo na míru, a prognostici-nadšenci tak v 3D tiskárnách vidí hotovou spásu i příslib lepší budoucnosti, kde ještě jako stoletý občan budete v produktivním věku.
Takové vize znějí opravdu krásně. Jenom – co bychom v tomto produktivním věku vlastně produkovali? V jaké realitě bychom se nacházeli? A bylo by nám vážně tak skvěle?
Opomeneme-li skutečnost, že kromě párku v rohlíku by si každý mohl bezedně tisknout například zbraně, nic na světě by už pravděpodobně nebylo unikátní. Tridimenzionální tisk, potažmo skenování, tak akorát perfektně připraví půdu pro padělání výrobků s tím, že účastnit se nebude jen hrstka padělatelů. Svou kabelku Hermès Birkin, která je dnes symbolem nejvyššího luxusu, si s radostí bude moci vytisknout každá uživatelka z pohodlí domova.
Jestli by ale stále platilo “s takovou radostí”, kdyby si stejnou vytiskly i všechny sousedky, je otázka. Doufám, že odpověď na ni nikdy z praxe nezjistím.
Hodím na sebe své dokonale padnoucí prádlo Victoria Secret, které v Manchesteru vytiskla společnost Tamicare, a mrknutím si projedu své denní úkoly na Google Glass. Ty jsem si podle návodu na internetu vytiskla sama.
Žádné úkoly nemám. Žádná práce. Nic.
Ale něco přece jenom musím udělat. Zajet si pro nové náplně do Foodini.
Na snídani mi naštěstí ještě zbylo (vytisknu si vege-burgery), ale na oběd bych si dala steak. Musím teda jet.
Vycházím ven před svůj dům. Navrhla jsem si ho sama. Vyrobili mi ho v Šanghaji. Denně takových natisknou několik stovek. Letos letí tmavomodrá v kombinaci s šedou - podle vzoru vily Beckhamových. Ten můj je v lososovém odstínu, ano, vím, už není zrovna v kurzu. Na jaře si asi nechám udělat nový. Tentokrát ale budu postupovat trochu pragmaticky a zvolím nějakou nadčasovou barvu. Podle čínské Vogue to je červená. Takže bude červený.
Vcházím do garáže, kde je zaparkovaný můj Aston Martin DB4. Je sice z plastu, tištěný podomácku. Ale cool. Vintage. To letí pořád.
Řádky výše mohou působit jako úryvek ze sci-fi románu nebo jako výplod pohnuté mysli. Není to však ani jedno, ani druhé. Krom iPhonu všechny zmíněné předměty/objekty již 3D tiskárny zvládly vyprodukovat. Na lasvegaském veletrhu spotřební elektroniky CES 2014 díky tomu byly za hlavní hvězdu, alfu a omegu budoucnosti. Nejednalo se zde přitom ani tak o tiskárny firemní nebo kancelářské, jako spíš o tiskárny, které by se měly stát běžnou součástí každé domácnosti. A to možná dřív než byste očekávali.
Podle nedávného výzkumu společnosti Canalys trh s 3D tiskárnami vzroste během následujících pěti let o pětset procent. Každým dnem přibývají materiály, které tyto tiskárny mohou použít. Už dávno to není jenom plast. Tiskne se ze dřeva, z kovu, skla, vosku, keramiky, potravin... zkrátka téměř ze všeho, co vás napadne.
Kromě automobilů, jídla, šperků či oděvů se dokáží tiskárny vyrobit také lidské orgány nebo protézy. Ty jsou pacientovi vyrobeny přímo na míru, a prognostici-nadšenci tak v 3D tiskárnách vidí hotovou spásu i příslib lepší budoucnosti, kde ještě jako stoletý občan budete v produktivním věku.
Takové vize znějí opravdu krásně. Jenom – co bychom v tomto produktivním věku vlastně produkovali? V jaké realitě bychom se nacházeli? A bylo by nám vážně tak skvěle?
Opomeneme-li skutečnost, že kromě párku v rohlíku by si každý mohl bezedně tisknout například zbraně, nic na světě by už pravděpodobně nebylo unikátní. Tridimenzionální tisk, potažmo skenování, tak akorát perfektně připraví půdu pro padělání výrobků s tím, že účastnit se nebude jen hrstka padělatelů. Svou kabelku Hermès Birkin, která je dnes symbolem nejvyššího luxusu, si s radostí bude moci vytisknout každá uživatelka z pohodlí domova.
Jestli by ale stále platilo “s takovou radostí”, kdyby si stejnou vytiskly i všechny sousedky, je otázka. Doufám, že odpověď na ni nikdy z praxe nezjistím.
