Hledání hranic pochopitelného
Nový Villeneuveho snímek Sicario: Nájemný vrah si zdařile hraje s žánrovými pravidly thrilleru i s diváckým očekáváním - a zároveň slouží jako smutná zpráva o zhoršující se situaci v Mexiku a zdejších drogových válkách.
Americko-mexická hranice a problematika drogových kartelů patří mezi poměrně často exponovaná témata v kinematografii i literatuře. Ať už vzpomeneme na oscarovou mozaiku Traffic - nadvláda gangů (Traffic, 2000), v níž se režisér Steven Soderbergh pokusil komplexně uchopit drogovou válku, nebo na westernově laděný thriller Tahle země není pro starý (No Country for Old Men, 2007) bratří Coenů, který vznikl podle předlohy Cormaca McCarthyho. Právě on zasazuje příběhy svých knih často do pohraničí Spojených států amerických a Mexika, přičemž drsné prostředí často tematizuje jako místo, kde vyplouvají na povrch nejzákladnější lidské pudy včetně násilí a krutosti, aniž by přitom rezignoval na filozofické přesahy svých děl. Zmiňované téma slaví také četné úspěchy na filmových festivalech, čehož je důkazem kupříkladu mexický film s příznačným názvem Heli (česky “peklo”). Filmař Amat Escalante si za snímek odnesl cenu pro nejlepší režii z festivalu v Cannes. Poslední film kanadského režiséra Denise Villeneuva Sicario: Nájemný vrah (Sicario, 2015) bychom do této skupiny snímků mohli zařadit bezpochyby také. Nepohodlný thriller Sicario by se v programech kin mohlo rychle ztratit coby další exemplář hollywoodského thrilleru s akčním nádechem – tomu nakonec napomáhá i český distribuční název filmu. Psát o snímku Sicario pouze jako o thrillerové jednohubce, jež naplnila svou žánrovou skořápku k prasknutí, by sice bylo pravdivé, ale přinejmenším poněkud nedostačující. Sicario je totiž nesmírně rafinovanou, chytrou a pro diváky značně nepohodlnou podívanou, v níž režisér Villeneuve buduje napětí hned několika způsoby. Hutnou atmosféru filmu obzvláště silným způsobem vytváří právě prostředí hranice. Agentka FBI (Emily Bluntová) je součástí elitního vládního týmu, jejž řídí důstojník (nečitelný Josh Brolin) a tajemný poradce (jako vždy démonický Benicio Del Toro). Cílem skupiny má být destabilizace drogových kartelů. Když pak v první polovině snímku jednotka projíždí hranicemi do mexického města Ciudad Juaréz, nelze se zbavit dojmu, že tím nepřekračují jen formální rozmezí jednoho státu. Ale skoro jako by si daná hranice s sebou nesla i zlověstný půvab místa, kde se láme civilizace a zákon či úcta k životu se překlápí v chaos, brutalitu a bezpráví. Ozbrojený konvoj vládní jednotky tak při cestě do příhraničního města připomíná družinu vstupující na cizí válečné teritorium, podobné například somálskému Mogadišu ve filmu Černý jestřáb sestřelen (Black Hawk Down, 2001). V Sicariu je vyšetřovatelka FBI často konfrontována s tím, že svět „za hranicemi“ je jiný, nepochopitelný a ve filmu i explicitně zazní replika: „Tady vám nic nebude dávat smysl.“ Trailer, a vlastně i první, dynamičtější část filmu, naznačují, že by Sicario mohlo být dalším procedurálním thrillerem s hrdinkou v hlavní roli po vzoru 30 minut po půlnoci (Zero Dark Thirty, 2012). Postava Emily Bluntové by tak mohla být další silná ženská figura v de facto „mužském“ příběhu, podobně jako postava Jessicy Chastainové v již zmiňovaném 30 minut po půlnoci či ikonická Clarice Starlingová v Mlčení jehňátek (The Silence of the Lambs, 1991). Nepředvídatelné posouvání vnitřních hranic Avšak agentka FBI v Sicariu je pravým opakem svých starších kolegyň. Bluntová není přidělený „Zabiják z Washingtonu“ jako odhodlaná postava Chastainové, nýbrž naivní dobrovolnicí, která v podstatě do poslední chvíle neví, do čeho se přihlásila. Není aktivní figurou, jež svými činy tvoří a posouvá vyprávění a tempo filmu. Děj je utvářen jednáním mužských postav, především Del Torem a Brolinem, kteří vůči agentce stojí v kontrastu coby bytosti povahově téměř vycházející z McCarthyho próz. Nejenže zde režisér problematizuje samotné vnímání hlavního hrdiny, ale také odhaluje další prvek generující napětí – vnitřní hranice postav. V Sicariu se totiž nepřekonávají jen území jednotlivých států, ale také limity toho, co jsou postavy schopny vykonat. Film si tak pohrává s myšlenkou, že v boji s narkomafií je třeba porušit veškerá pravidla a meze, některé figury se tak pro diváka stávají nepředvídatelnými, čímž Villeneuve ještě více stimuluje napětí prostupující napříč celým dílem. Není náhodou, že tvůrci katarzi filmu inscenovali zrovna v tunelu pod americko-mexickou hranicí. Tunel – podobně jako na konci první série Temného případu (True detective, 2014) – zde nemá pouze symbolický rozměr, v němž postavy sestupují hlouběji do svého nitra a ke svým traumatům, ačkoliv v případě vyšetřovatelky Emily Bluntové se psychoanalytické čtení přímo vybízí. Tunel je v Sicariu ale především prostorem, v němž se hranice mezi civilizací a chaosem definitivně stírají. Forma podporující všudypřítomné napětí Sicario:Nájemný vrah je také nesmírně uvědomělým snímkem po formální stránce. Kamera Rogera Deakinse pečlivou volbou záběrů, prácí se světlem a barvami filmu rafinovaně dodává na napětí a zároveň dílo ozvláštňuje o další významotvorné prvky. Například ve scéně, v níž se vojenská jednotka blíží ke vstupu do tunelu převaděčů drog. Deakins komponuje působivý obraz západu slunce, ačkoliv spodní polovinu záběru nechává zcela zatemnělou, do scenérie vstupují siluety vojáků, které záhy zmizí v čiré temnotě. Soundtrack Islandana Jóhanna Jóhannssona pak kombinuje dunivý, hypnotizující dark ambient s melancholickou kytarovou melodií, dávající vzpomenout na hudební doprovody Gustava Santaolally například k filmu 21 gramů (21 Grams, 2001). V závěru zminovaného oscarového filmu Traffic se jedna z postav rozhodne spolupracovat s americkou stranou a pomůže tak k zatčení bosse kartelu. Jeho jediným přáním je, aby Američané postavili na místním hřišti noční osvětlení. Když snímek končí, sledujeme mexické děti, jak hrají na slíbeném stadionu baseball. Soderbergh tak navzdory všemu ukázal jistou naději. Sicario končí v podstatě obdobnou scénou – fotbalovým zápasem. Ten je však přerušen náhlou střelbou, chlapci hru na moment zastaví, načež záhy bez výrazu pokračují. Násilí se tak pro Mexičany stává každodenní realitou, a pro Američany za hraniční čárou zůstává nočním ohňostrojem, zábleskem pekla na druhé straně plotu. Pekla, jež se nedá pochopit. |
Co týden dalBlíží se úsvit?Samotný krvavý incident v Paříži samozřejmě mohl být plánován i měsíce dopředu a nejspíš tedy nejde o přímou reakci na úmrtí jejich popravčího. Přesto je důležité ani po tomto ohavném činu nepodlehnout panice a skepsi. Aneb jak v roce 1650 napsal historik Thomas Fuller: "Noc je nejtemnější před úsvitem."
Kam zajít18. 11. 19:00
Hidden Orchestra 18. 11. - 22. 11. Famufest 2015 11. 11. 2015 - 27. 3. 2016 Květa Pacovská: Maximum Contrast |