Jak se rodí iOvce
Byl jsem spokojeným majitelem mobilního telefonu, tedy, abych byl přesný, smartphonu, s operačním systémem Android. Opravdu spokojeným. Přesně dva měsíce. Pak jsem nervózně vyčkával, jestli budu muset někde v haldě dalších podobných lejster vyhledat záruční list, vložit ho do desek, aby se nepomačkal, a vyrazit s ním do servisu.
Nu, nakonec toho nebylo třeba, telefon se nějakým způsobem probral ze zimního, sic v červnu, spánku a nějakou dobu zase fungoval. Konkrétně asi deset dní. Od té doby to s ním bylo horší a horší. Dělal to rafinovaně. Nejprve jen tak zlehka ukončoval aplikace, aby následně zase dělal učiněné neviňátko. Po roce občas odmítal zvednout příchozí hovor. To vrtošivé děcko nechtělo být obtěžováno, když jste mu ale pohrozili, začalo sekat latinu. Jenže jak čas plynul, dítě dospělo. Záruční doba byla fuč a smartphone rozjel svoji show naplno. Hovory nezvedal, SMS zprávy naopak doručoval s libostí. Klidně šestnáctkrát jednu. A vůbec největší radost mu dělalo, když byl sám v kapse a mohl se bez vědomí majitele nerušeně restartovat. Možná jsem na začátku neměl přirovnávat můj smartphone k dítěti. Spíš k psovi, kterého se marně snažíte naučit, aby doma nedělal loužičky a nekousal do bot. A když už konečně máte naději, že dostal rozum, začne místo do bot kousat do vaší sousedky nebo dokonce do vás samotných. To pak milého psíka, chtě nechtě, seberete a odvezete ho do útulku. Jenže co teď? Bez miláčka. Osobně jsem si koupil smartphone nový. A vybíral jsem důkladně. Ptal jsem se známých, co mají, a jak jsou s tím, co vlastní, spokojení. Nepokrytě jsem šmíroval obrazovky přístrojů spolucestujících v MHD. A zjistil jsem, že modely s Androidem vesměs vykazují podobné problémy, jaké jsem zažil. Bylo jasno. Stačila jedna jediná sekunda a místo dvaceti tisíc na mém účtu jsem měl malou krabičku s nakousnutým jablkem v ruce. Stal jsem se majitelem telefonu značky Apple. Chcete-li iOvcí. To celé budiž jen dojemnou historkou, kterou by moji bývalí sousystémovci určitě smetli. „Vždyť s tím nemůžeš nic dělat. Já si ten telefon můžu vyladit,“ pravili by a jistě by měli pravdu. Jenže já, a na základě zkušeností si troufám tvrdit, že většina lidí se nechce šťourat v operačním systému, binárním kódu a bůhvíčem ještě. Toužebným přáním běžného uživatele je telefon zapnout a používat. Třeba za dva roky napíšu, že jsem se spletl a s pláčem jablko zahodím. Jenže to nečekám. Nikdo z mých známých, kteří postupovali podobně jako já, to neudělal. Naopak i vlajková značka Androidů, společnost Samsung, od systému ustupuje a raději si tvoří vlastní. Příklad hodný následování. |
Co týden dalJak Míla prosil Mikuláše o devět a půl miliardyByl jednou jeden chlapeček a ten celý život zlobil. Už jako malinký řádil po venku s partou kluků. Nejraději si hráli na Komanče a stavěli celý stát do latě. Protože neposlouchal paní učitelku ve škole, nenaučil se správně pravidla silničního provozu a srážel chodce na přechodech. Často si také půjčoval od kamarádů na lízátka, ale nechtěl jim pak peníze vracet. Míla byl zkrátka velké zlobidlo.
Kam zajít16. 12. – 20. 12.
Umprum Shop 2015 17. 12. Star Wars: Síla se probouzí 20. 11. 2015 - 7. 2. 2016 Budování státu |