Rozhovory s diktátory: J. V. Stalin
20. 11. 2014 | Jana Leichterová
Tomu vy říkáte revoluce?
Velký muž dějin, na tom se shodnou jeho příznivci i odpůrci, i když těch druhých je výrazně víc. Velký muž i na základě soch, které se tyčily a někde stále ještě tyčí nad krajinou a městy nejen východní Evropy. Jedna taková stála i na pražské Letné, naštěstí pouhých sedm let. K příležitosti 25. výročí začátku sametové revoluce se Josif Vissarionovič Stalin vrátil z dějin a podělil se s Ergem 2 o svůj kritický pohled na pád komunistického režimu v Československu.
Letos Česká republika slaví výročí 25 let demokratického vývoje. Jak jste toto období v českém kontextu vnímal vy?
Poněkud zatuchle.
A jak období předtím, tedy před rokem 1989?
Vidím zde několik vítězných momentů.
Narážíte tím pravděpodobně na tzv. Vítězný únor, komunistický puč z roku 1948.
Ano, to byl okamžik, kdy se československý lid definitivně rozhodl pro správnou cestu budoucího vývoje. Poválečná léta ukázala, že i proletariát v Československu došel k uvědomění a byl schopen rozeznat nepřítele.
Pokud se nepletu, vy sám jste československým komunistům k vládě dopomohl.
Těžko definovat, tuto dopomoc. Ano, před rokem 1948 na území Československa operovalo několik sovětských poradců, kteří vyslyšeli přání československého lidu s žádostí o předání cenných zkušeností s budováním socialismu. Stejně tak jsme vždy byli připraveni vám poradit i během těch čtyřiceti let trvání režimu. Poradit a pomoci.
Byl jste osobně angažován při převzetí moci komunisty, nebral jste si osobně pád režimu v Československu? A co postupný rozpad Sovětského svazu, uvážíme-li, kolik úsilí jste věnoval jeho rozvoji?
Šlo o výraznou ztrátu, to jistě. Soudruh prezident Putin říká: „Rozpad Sovětského svazu byl největší geopolitickou katastrofou 20. století,“ a mně nezbývá než souhlasit.
Pro přechod k demokracii v Československu se ujal název „sametový “, protože se obešel bez obětí. Je tato revoluce ve vašich očích vůbec revolucí? Vy sám jste vždy prosazoval krvavé revoluce, kdy je potřeba se definitivě zbavit předchozích vládnoucích elit.
Revoluce nemůže být „sametová“. To je jasný protimluv. Revoluce musí být drastická a dramatická, jen tak může vyústit v úspěšnou změnu. Připomeňme si ideje, kterých demonstrující československý lid v ulicích – a i proletariát, což bylo pro mě obzvlášť zklamáním – chtěl dosáhnout. Když se rozhlédnete kolem sebe, byly tyto ideje naplněny?
Podle vás nebyly?
Nebyly. Zeptejte se vlastních lidí. Chtěli jste měnit svůj malý svět a podívejte se, co tu máte. Tytéž struktury, tytéž postupy! Jen pod jinými názvy a řízené silami západního imperialismu. Jak už jsem kdysi řekl, přeměna světa je veliký, složitý a bolestivý proces. Bez razantního řezu nemůžete změnit svět, můžete akorát přemístit nábytek v tom stále stejném pokoji.
Tím razantním řezem myslíte třeba to, že když se v Rusku dostali bolševici k moci, nechal tehdy ještě váš předchůdce jako důkaz zničení předchozího režimu popravit celou carskou rodinu?
Kupříkladu. Carská rodina symbolizovala feudální Rusko a starý řád je vždy potřeba vyrvat i s kořeny. Kdežto komunistická strana v České republice stále funguje a dokonce se čas od času hlásí k odkazu KSČ. Navíc je stranou parlamentní, v mnohých městech je stabilní součástí radničních koalic. Nevypadá to, že byste ji do budoucna měli v plánu zlikvidovat. Tomu vy říkáte revoluce?
Velký muž dějin, na tom se shodnou jeho příznivci i odpůrci, i když těch druhých je výrazně víc. Velký muž i na základě soch, které se tyčily a někde stále ještě tyčí nad krajinou a městy nejen východní Evropy. Jedna taková stála i na pražské Letné, naštěstí pouhých sedm let. K příležitosti 25. výročí začátku sametové revoluce se Josif Vissarionovič Stalin vrátil z dějin a podělil se s Ergem 2 o svůj kritický pohled na pád komunistického režimu v Československu.
Letos Česká republika slaví výročí 25 let demokratického vývoje. Jak jste toto období v českém kontextu vnímal vy?
Poněkud zatuchle.
A jak období předtím, tedy před rokem 1989?
Vidím zde několik vítězných momentů.
Narážíte tím pravděpodobně na tzv. Vítězný únor, komunistický puč z roku 1948.
Ano, to byl okamžik, kdy se československý lid definitivně rozhodl pro správnou cestu budoucího vývoje. Poválečná léta ukázala, že i proletariát v Československu došel k uvědomění a byl schopen rozeznat nepřítele.
Pokud se nepletu, vy sám jste československým komunistům k vládě dopomohl.
Těžko definovat, tuto dopomoc. Ano, před rokem 1948 na území Československa operovalo několik sovětských poradců, kteří vyslyšeli přání československého lidu s žádostí o předání cenných zkušeností s budováním socialismu. Stejně tak jsme vždy byli připraveni vám poradit i během těch čtyřiceti let trvání režimu. Poradit a pomoci.
Byl jste osobně angažován při převzetí moci komunisty, nebral jste si osobně pád režimu v Československu? A co postupný rozpad Sovětského svazu, uvážíme-li, kolik úsilí jste věnoval jeho rozvoji?
Šlo o výraznou ztrátu, to jistě. Soudruh prezident Putin říká: „Rozpad Sovětského svazu byl největší geopolitickou katastrofou 20. století,“ a mně nezbývá než souhlasit.
Pro přechod k demokracii v Československu se ujal název „sametový “, protože se obešel bez obětí. Je tato revoluce ve vašich očích vůbec revolucí? Vy sám jste vždy prosazoval krvavé revoluce, kdy je potřeba se definitivě zbavit předchozích vládnoucích elit.
Revoluce nemůže být „sametová“. To je jasný protimluv. Revoluce musí být drastická a dramatická, jen tak může vyústit v úspěšnou změnu. Připomeňme si ideje, kterých demonstrující československý lid v ulicích – a i proletariát, což bylo pro mě obzvlášť zklamáním – chtěl dosáhnout. Když se rozhlédnete kolem sebe, byly tyto ideje naplněny?
Podle vás nebyly?
Nebyly. Zeptejte se vlastních lidí. Chtěli jste měnit svůj malý svět a podívejte se, co tu máte. Tytéž struktury, tytéž postupy! Jen pod jinými názvy a řízené silami západního imperialismu. Jak už jsem kdysi řekl, přeměna světa je veliký, složitý a bolestivý proces. Bez razantního řezu nemůžete změnit svět, můžete akorát přemístit nábytek v tom stále stejném pokoji.
Tím razantním řezem myslíte třeba to, že když se v Rusku dostali bolševici k moci, nechal tehdy ještě váš předchůdce jako důkaz zničení předchozího režimu popravit celou carskou rodinu?
Kupříkladu. Carská rodina symbolizovala feudální Rusko a starý řád je vždy potřeba vyrvat i s kořeny. Kdežto komunistická strana v České republice stále funguje a dokonce se čas od času hlásí k odkazu KSČ. Navíc je stranou parlamentní, v mnohých městech je stabilní součástí radničních koalic. Nevypadá to, že byste ji do budoucna měli v plánu zlikvidovat. Tomu vy říkáte revoluce?