Kapela overhype posouvá své hranice
Brněnská nu metalová kapela overhype se zase o kousek posunula. Čtyřčlenná formace, která před deseti lety začínala jako tuzemský revival slavných Američanů Limp Bizkit, vydala novou desku Collateral Damage. A stejně jako předchozí počin je EP (nahrávka, která překračuje běžný rozsah singlu, avšak je příliš krátká na to, aby se dala označit za plnohodnotné album) s devíti songy krok dopředu.
Prvním pokusem overhype etablovat se na české scéně bylo na přelomu roku 2008 a 2009 demo nazvané Hardly Manageable Drug – na němž jim kritika vytýkala až přílišnou inspiraci zmiňovanými Bizkity. První plnohodnotná deska Misstake (2010) byla výrazně melodičtější, frontman Lukáš „Calwi“ Lasnovský se zlepšil ve zpívaných vokálech, ale pořád to hudebně nebylo úplně ono – úspěšná byla jen titulní píseň Ditch In Frozen Soil a albu vládla nepříliš dobrá anglická výslovnost. Přibližně rok po opravdovém debutu odešel z overhype jeden ze zakládajících členů, basák a Calwiho bratr Pavel. Jeho post zastoupil Ondra Burda a jednalo se o velkou změnu k lepšímu. Druhé CD Social Influenza (2012) bylo považováno za to nejpestřejší a nejlepší, co Brňáci vyprodukovali. Po třech letech přichází Collateral Damage a overhype opět hýbou s vlastními hranicemi. Ne tolik hudebním stylem, v němž si pořád trochu tvrdohlavě jdou za milovaným nu/rap metalem, ale projevem, kvalitou a precizností. O mix a master se již tradičně postaral Standa Valášek, který svou práci dělá zatraceně dobře, což je na zvuku alba poznat. Lidi se odvracejí od vlastní přirozenosti Titulní skladba nazvaná Collateral Damage je klasický overhype materiál. Chytlavé kytarové riffy, které vznikly pod šikovnými prsty Marka “Cibula” Cibulky, doplňuje elektronický instrumentál, který připomíná poslední album amerických Hollywood Undead. Oba prvky do sebe za Calwiho vykřikování nenásilně zapadají. Intro úvodního songu krásně podtrhne chvíle, v níž skladba jakoby utichne, aby mohl Calwi zařvat, že „mlčet teda rozhodně nebude“. Na následující Fake se objevil bývalý DJ kapely Tomáš Pospíšil. Píseň, která „patří všem, co vidí overhype jako kopírku Limb Bizkit“, je vlastně trochu naschvál podobná produkci americké éÉlegendy. Dýdžejské scratche (zvukový efekt, který vzniká točením vinylem tam a zpět), intro vzdáleně připomínající slavnou melodickou „My Way“, silný zvuk baskytary. Tyto prvky ještě orámuje takzvaný „jumpthef*ckup“ moment – hodně koncertní záležitost, hudba zpomalí, publikum si sedne, aby při postupné gradaci skladby až freneticky skákalo. V songu Easy se Calwi opírá do aktuálního stavu civilizace. Připomíná doby, kdy se lidé občas zastavili, aby si všimli krás přírody, a současně posluchače provádí svým životem. Oproti prvním dvěma písním je Easy melodičtější a opět jí dominují Cibulovy riffy s Ondrovou basou. V pozadí hrající instrumentál vůbec neškodí. Čtvrtou War For Peace otevře proslov amerického prezidenta Baracka Obamy z přebírání Nobelovy ceny za mír. Hlavní roli hraje výrazný elektronický beat, který si opět solidně rozumí s kytarou a Calwiho textem. Po agresivním úvodu už docela logicky musela přijít melodičtější skladba Judgement Day – ačkoliv se jí toto označení týká především ve slokách. Ty v sobě snoubí rap se zpěvem, aby mohl udeřit silný refrén, který vyústí v lehce tvrdší pasáž. Kontrast byla doména nu metalu od jeho vzniku a overhype s ním umí pracovat – zpěv a growly (hlubším hlasem vydaný řev) v závěru songu jsou jasným důkazem. Nejsme nu metalový stát? Nevadí Pro šestou Mate se hodí použít výraz funky rap rock. Ukazuje, jakými způsoby se dá pracovat na nu metalové scéně. Songu dominuje baskytara doplněná instrumentálem simulujícím tleskání do rytmu. Jediné, co dobrý dojem trochu sráží, je občasná Calwiho snaha vecpat přemíru textu do krátkého úseku, což se ne vždy podařilo na sto procent. Mistake of Evolution je dle slov kapely největší úlet, který kdy nahráli. To souhlasí. Z celé desky bych je nejhorší skladbou právě tahle. Elektronika tentokrát vyloženě překáží a upozaďuje riffy. Pasážím mezi slokami zase škodí Calwiho vykřikování. Sedmý song alba by se bez obojího bez problémů obešel. Osmička na desce má název Hypnosis. Píseň se stejně jako předešlá zbytečně mazlí s elektronikou, která by mohla být méně hlasitá. Naštěstí po přibližně čtyřiceti vteřinách ztichne, aby mohla vyniknout rapovaná sloka. Největší zbraní Hypnosis je především chraplákem zazpívaný refrén, což je poloha, do níž se Calwi pustil poprvé v kariéře a jde mu velice dobře. Celý počin zavírá Signature Vol.2 – předchozí desku zakončila stejnojmenná první část a obě jsou si podobné. Stejně jako původní Signature ze Social Influenzy má Volume Two rychlé tempo a je postavená hlavně na elektronických zvucích. Jenom symbolizuje overhypáckou tvrdohlavost. Když kapele přijde jako dobrý nápad použít do nu metalové písničky saxofon, udělá to. Calwi a spol. tvoří hudbu, která je baví a nikdo je v tom nezastaví. Brněnští overhype, známí pro energické koncerty, se jen tak nepoddají mainstreamovému diktátu. Collateral Damage je toho důkazem. Sami vědí, že nežijí v nu metalovém státě, ale od svého stylu neustoupí. Byla by to chyba – v České republice nikdo takhle kvalitní nu metal neumí. Calwiho angličtina už tolik uši netrhá a overhype už dávno nezní jako Limp Bizkit. |
Co týden dalIS & JerryZatímco si studenti v Česku nahrazovali 22. listopadu prezidentem znehodnocený Den studentstva, západní Evropa žila zvýšenou ostrahou a početnými zátahy na potenciální teroristy. V Belgii přetrvával nejvyšší stupeň ohrožení a policejní složky pak večer požádaly všechny místní obyvatele, aby se na sociálních sítích, především pak na Twitteru, nezmiňovali o ozbrojených zásazích proti teroristickým buňkám. Belgičané odpověděli s roztomilým humorem, který obletěl celý svět.
Kam zajít30. 11.
Debata s Respektem: Mladé české elity 1.12. – 5.12. Přehlídka Woodyho Allena 3.12. Kraftwerk 3-D |