Kousek soucitu pro Paříž
Zdroj: Wikipedia Commons
Když lidé umírají, není snadné přemýšlet nezaujatě. Velice často za sebe necháváme mluvit emoce. Jednáme pod vlivem pocitů a dojmů, které nejsou vždy shodné s tím, co by bylo slušné nebo snad moudré. Pokud za nás bude hovořit strach či hněv, nikdy naše odpovědi nebudou racionální. Je tudíž velice pravděpodobné, že v očích svých dětí budeme vypadat s odstupem času unáhleně a slabomyslně.
Ve večerních hodinách 13. listopadu zemřelo v Paříži přes sto dvacet lidí. Nejen Francie se cítí otřesena. Nyní již s jistotou víme, že se jednalo o teroristický čin. Takové události vyvolávají často obdobné schéma. Společnost cítí touhu mstít se, trestat. V nejlepším případě konkrétní viníky. Nebo si na ně alespoň ukázat. Každá generace si podobným chováním již tradičně posiluje vědomí o tom, že ona přeci stojí na straně dobra a ti druzí na straně zla. Kolektivu ale nepřísluší vytvářet rozsudky. Jistě, naši civilizaci zpráva o tragédii hluboce zasáhla. Podobně tomu ovšem bylo už tolikrát v novodobých dějinách. Jiný je jen kontext, ve kterém se událost odehrála. A právě historie nás učí, že než začneme reagovat a diskutovat, měli bychom si v první řadě uvědomit jednu věc: aktuálně je nejpodstatnější, nejlidštější a správné uctít památku obětí. |
Co týden dal
Blíží se úsvit?Samotný krvavý incident v Paříži samozřejmě mohl být plánován i měsíce dopředu a nejspíš tedy nejde o přímou reakci na úmrtí jejich popravčího. Přesto je důležité ani po tomto ohavném činu nepodlehnout panice a skepsi. Aneb jak v roce 1650 napsal historik Thomas Fuller: "Noc je nejtemnější před úsvitem."
Kam zajít18. 11. 19:00
Hidden Orchestra 18. 11. - 22. 11. Famufest 2015 11. 11. 2015 - 27. 3. 2016 Květa Pacovská: Maximum Contrast |
Powered by
