Fejeton: Žaluji Facebook
4. 11. 2014 | Lucie Teplá
Ctěný soude!
Žaluji největší a nejpopulárnější sociální síť na světě – Facebook. Sice má jako každý lidský vynález i své světlé stránky, v mém případě však převážily ty temné. Absolutně totiž zruinoval veškeré mé pokusy o úspěšný kontakt s opačným pohlavím. Zde předkládám důkazy:
Před více než sto lety bylo téměř nemožné, aby muž pozval dívku na schůzku jinak než osobně. Pokud tedy nepočítáme poštu. Ženatí muži se ale museli mít na pozoru. Manželky jak známo měly, mají a budou mít averzi vůči milostným dopisům, jež nejsou adresovány jim, ale milenkám jejich manželů.
Před více než padesáti lety se začaly hojně rozmáhat telefony. Ani ty ale zamilovaným komunikaci příliš neusnadňovaly; zvát dívku na rande přes pevnou linku, když hrozilo, že telefon zvedne přísný a zvědavý rodič, chtělo notnou dávku odvahy.
Je to přibližně čtyřicet let od odeslání prvního e-mailu a dvacet let od chvíle, kdy člověk napsal první SMS. Mezilidskou komunikaci to nejen usnadnilo a zrychlilo, ale také zkomplikovalo. Známý hollywoodský snímek Láska přes internet je koneckonců ukázkou toho, že anonymní randění přes e-maily nemusí vždy dopadnout tak, jak by si oba aktéři přáli; na schůzku totiž může klidně dorazit někdo, koho dávno znáte a upřímně ho nesnášíte.
A naposledy, před deseti lety, vytvořil Mark Zuckerberg sociální síť Facebook. Jejím prostřednictvím smí kdokoli odkudkoli s kýmkoli virtuálně komunikovat. Častěji ve formě soukromé konverzace, někdy ale i veřejně. Já však stále toužím po tom, aby mě někdo pozval na kafe nebo do kina tou klasickou cestou - osobně. Pravděpodobně je to způsobeno tím, že si schůzky domlouvám spíš přes Messenger než z očí do očí.
Mnozí namítnou, že za to nemůže Facebook, ale já. Opak je ovšem pravdou. Každý muž vám potvrdí, že ženské jsou vztahovačné. A spojíte-li tento povahový rys s faktem, že kvůli Facebooku dochází velmi často k naprosto mylným výkladům některých zpráv, statusů, či dokonce sdílených videí, neštěstí na sebe nenechá dlouho čekat.
Uvedu malý příklad: Objekt vašeho zájmu sdílí videoklip s romantickým názvem „Dear Darling“. Po několika opakovaných přehráních videa píseň umíte téměř nazpaměť a stále si pohráváte s šálivou myšlenkou, že ji dotyčný sdílel jen a jen pro vás. Reálným důvodem je však obvykle to, že objekt vašeho zájmu jednoduše spatřil svůj osobní objekt zájmu v onom videu. Prostě a jednoduše ho sdílel. Jen tak.
Z předložených důkazů je patrné, že tvůrce Facebooku dostatečně nezvážil důsledky svého počínání. Měl předjímat, jaké komplikace jeho dílo způsobí. Že člověka vystaví trýznivým myšlenkám typu: Proč proboha už deset minut neodepsal na mou zprávu, když tady jasně vidím, že si ji přečetl a navíc byl naposled aktivní před dvěma minutami?
Škodu, kterou jsem utrpěla, nelze nahradit penězi. Napadá mě proto jediné řešení. Pan Zuckerberg se mi omluví a pozve mě na kávu. Osobně.
Žaluji největší a nejpopulárnější sociální síť na světě – Facebook. Sice má jako každý lidský vynález i své světlé stránky, v mém případě však převážily ty temné. Absolutně totiž zruinoval veškeré mé pokusy o úspěšný kontakt s opačným pohlavím. Zde předkládám důkazy:
Před více než sto lety bylo téměř nemožné, aby muž pozval dívku na schůzku jinak než osobně. Pokud tedy nepočítáme poštu. Ženatí muži se ale museli mít na pozoru. Manželky jak známo měly, mají a budou mít averzi vůči milostným dopisům, jež nejsou adresovány jim, ale milenkám jejich manželů.
Před více než padesáti lety se začaly hojně rozmáhat telefony. Ani ty ale zamilovaným komunikaci příliš neusnadňovaly; zvát dívku na rande přes pevnou linku, když hrozilo, že telefon zvedne přísný a zvědavý rodič, chtělo notnou dávku odvahy.
Je to přibližně čtyřicet let od odeslání prvního e-mailu a dvacet let od chvíle, kdy člověk napsal první SMS. Mezilidskou komunikaci to nejen usnadnilo a zrychlilo, ale také zkomplikovalo. Známý hollywoodský snímek Láska přes internet je koneckonců ukázkou toho, že anonymní randění přes e-maily nemusí vždy dopadnout tak, jak by si oba aktéři přáli; na schůzku totiž může klidně dorazit někdo, koho dávno znáte a upřímně ho nesnášíte.
A naposledy, před deseti lety, vytvořil Mark Zuckerberg sociální síť Facebook. Jejím prostřednictvím smí kdokoli odkudkoli s kýmkoli virtuálně komunikovat. Častěji ve formě soukromé konverzace, někdy ale i veřejně. Já však stále toužím po tom, aby mě někdo pozval na kafe nebo do kina tou klasickou cestou - osobně. Pravděpodobně je to způsobeno tím, že si schůzky domlouvám spíš přes Messenger než z očí do očí.
Mnozí namítnou, že za to nemůže Facebook, ale já. Opak je ovšem pravdou. Každý muž vám potvrdí, že ženské jsou vztahovačné. A spojíte-li tento povahový rys s faktem, že kvůli Facebooku dochází velmi často k naprosto mylným výkladům některých zpráv, statusů, či dokonce sdílených videí, neštěstí na sebe nenechá dlouho čekat.
Uvedu malý příklad: Objekt vašeho zájmu sdílí videoklip s romantickým názvem „Dear Darling“. Po několika opakovaných přehráních videa píseň umíte téměř nazpaměť a stále si pohráváte s šálivou myšlenkou, že ji dotyčný sdílel jen a jen pro vás. Reálným důvodem je však obvykle to, že objekt vašeho zájmu jednoduše spatřil svůj osobní objekt zájmu v onom videu. Prostě a jednoduše ho sdílel. Jen tak.
Z předložených důkazů je patrné, že tvůrce Facebooku dostatečně nezvážil důsledky svého počínání. Měl předjímat, jaké komplikace jeho dílo způsobí. Že člověka vystaví trýznivým myšlenkám typu: Proč proboha už deset minut neodepsal na mou zprávu, když tady jasně vidím, že si ji přečetl a navíc byl naposled aktivní před dvěma minutami?
Škodu, kterou jsem utrpěla, nelze nahradit penězi. Napadá mě proto jediné řešení. Pan Zuckerberg se mi omluví a pozve mě na kávu. Osobně.