Sebevědomý pokus o spektakulární bondovku
Po veleúspěšném Skyfallu přichází do kin v pořadí čtyřiadvacátý snímek o agentovi britské tajné služby MI6. Jak ale ukázal Specter, ne vždy se podaří udržet na vrcholu kinematografického Olympu.
Atmosféra začátku už čtvrté bondovky s Danielem Craigem naplňuje vzduch splněným očekáváním. Tradičně nechybí otvírák napráskaný akčními scénami, opepřený špetkou humoru a dochucený neznámou pro děj nepodstatnou kráskou. Navíc scénu, kdy se Bond rve v nekontrolovaném vrtulníku nad tisíci lidmi, natočil kameraman Hoyt van Hoytema víc než šikovně na jeden záběr. Diváci si tak užijí stav bezprostředního napětí už od prvních minut. Jedním z prvků, kterým je schopný Spectre předčit svého předchůdce je bezesporu intro. Úvodní píseň Sama Smithe Writing's On The Wall bezchybně koresponduje s motivem chobotnic a inkoustu a úspěšně vytváří zlověstnou atmosféru. „Tam, kde není slitování...“ Prvních několik minut zdařile naladí postapokalyptickou atmosféru. Je jasné, že po smrti bývalé agentky M (Judi Denchové) nastávají pro britskou tajnou službu nové časy. Herečku zastoupil Ralph Fiennes, který se ale potýká hned po nástupu do funkce se svým nadřízeným. Ten ve své vizi moderní špionáže usiluje o zrušení programu „00“ a posílení počítačového propojení včetně použití dronů. Klasickému systému tajných služeb tak hrozí díky neodvratitelnému technologického pokroku soumrak. Neobvykle tak musí většina MI6 ignorovat rozkazy svých šéfů a operovat na vlastní pěst. Spectre vejde do dějin nejznámější britské frnašízy jako film, který zároveň propojuje a přímo odkazuje na předešlé díly a ve stejnou chvíli vybočuje z konceptu tradičních bondovek. Agent 007 jen nezachraňuje svět od obřího průšvihu, ale snaží se vypořádat se se svou minulostí. S tou ho proti jeho vůli spojuje hlavní záporná postava Franz Oberhauser (Christoph Waltz). Příjemně působí přímé i nepřímé odkazy na předešlé snímky. Fanoušky Jamese Bonda potěší návrat k tradičním conneryovkám při scéně ve vlaku, kdy zápasící hlavní protagonista s jedním z poskoků zboří několik dřevěných vagonů, nebo si připomenou Pierce Brosnana při jízdě po Temži na člunu. Bezesporu nejzajímavější částí celého akčňáku je část v ulicích Říma. Po pohřbu jednoho z chapadel mafiánské chobotnice se koná sněm ilegální organizace SPECTRE, kde se setkáme s jejím tajemným šéfem. Atmosféra a napětí houstnou a pavučina záhad jakoby se ještě více zamotávala. Bohužel v druhé polovině filmu se zdá, že režisér Sam Mendes ze začátku přepálil a dochází mu na zbytek trati dech. Celkem dvou a půl hodinová podívaná působí chvilkami utahaně a zbytečně dlouze. Vydařené akční momenty vyplňují chvílemi zdlouhavé scény, které rozplétají děj. Celkovému výsledku neprospívá ani pramálo originální scénář a zápletka. Téma zhrzeného bratra, který žárlil na svého nevlastního sourozence, a proto se stal záporákem, bylo omílané několikrát. Scéna v poušti v druhé polovině filmu je fádní a stále se čeká na zlom, který obrátí vše v grandiózní finále. To se ale nestane. Mendes se sice pokouší s vypětím všech sil a nápadů finišovat originálně do cíle, ale výsledek je spíše rozpačitý. „Byl jsem to já, Jamesi. Tvůrce veškeré tvé bolesti.“ Světlou stránkou dvacátéčtvrté bondovky jsou bezesporu záporné postavy. Hlavního záporáka Franze Oberhausera pojí tentokrát s Bondem společná minulost a jak se dozvídáme, stojí ve stínu za vším neštěstím, které potkalo Bonda od Craigova prvního snímku v obleku britského tajného agenta Casino Royale. Oberhauser sice není příklad vyšinuté postavy jako Silva s nádechem batmanovského Jokera (Skyfall), nicméně jistou osobitost díky lehkomyslnému úsměvu mu dokáže Waltz vštípit po svém. Je těžké chvílemi nezavzpomínat na Hanse Landu z Tarantinových Hanebných panchartů a nesrovnávat dvě postavy navzájem. A mohla by to být opravdu velká hitparáda, jen kdyby dostala temná strana bondovky víc prostoru. Je vskutku velká škoda, když odcházíte z kina s pocitem, že jste si chtěli toho zla přeci užít trochu více. Navíc by to prospělo i samotnému příběhu. Velkým překvapením se staly bondgirls. Kdo podlehl obecnému očekávání nabuzeným trailerem, předpokládal, že hlavní ženou ve středu celé zápletky bude Monica Belucciová. Ta se však obrazovkou jen mihne na pár minut a bohužel nezanechá výraznou stopu. Naopak zpočátku nenápadná Madeleine Swann (Léa Seydoux) si svou osobností okamžitě získá sympatie publika. Navíc díky svému postoji, kdy se Jamesovi nenabízí lacině do postele, působí jako nejvíc inteligentní a nezávislá bondgirl vůbec. „Je to to, co chcete? Žít ve stínech? Lovit a být loven? Pořád sám?“ Těžko hodnotit Spectre a nesklouzávat v myšlenkách ke Skyfallu. Ve výsledku totiž letošní bondovka výrazně pokulhává za svým předchůdcem. Ani precizní honičky centrem Říma, divoké přestřelky a pěstní zápasy ve vlacích a helikoptérách nebo ohromující krajina v rakouských Alpách nevykompenzují slabý scénář. James Bond opět působí superhrdinsky a nesmrtelně, díky čemuž se vytrácí napětí z jinak skvělých akčních scén. A když už se sem tam objeví laciné klišé v podobě letících ptáků, kteří se pokouší vylekat jak Bonda, tak diváky, tak se celý film trochu plácá v nudě a předvídatelnosti. V zásadě ale není Spectre špatnou akční podívanou, je jen průměrnou bondovkou. Závěr, kdy se Bond rozhoduje mezi zastřelením Oberhausera nebo odchodem za Madeleine působí rozpačitě. Při představě dalšího dílu se lehce protáčejí panenky, vždyť Spectre by byl více méně důstojnou pokličkou na celé sérii (nebo alespoň té s Danielem Craigem). Nicméně Mendes nechává mnoho dveří pootevřených, čímž podněcuje u diváku chuť na akční přídavek. Pára-pam! Pára-pam! Pamparára! |
Co týden dalBlíží se úsvit?Samotný krvavý incident v Paříži samozřejmě mohl být plánován i měsíce dopředu a nejspíš tedy nejde o přímou reakci na úmrtí jejich popravčího. Přesto je důležité ani po tomto ohavném činu nepodlehnout panice a skepsi. Aneb jak v roce 1650 napsal historik Thomas Fuller: "Noc je nejtemnější před úsvitem."
Kam zajít18. 11. 19:00
Hidden Orchestra 18. 11. - 22. 11. Famufest 2015 11. 11. 2015 - 27. 3. 2016 Květa Pacovská: Maximum Contrast |