Temná strana Facebooku
Při čtení diskuzí pod zpravodajskými články se občas člověk pořádně diví. Jistě, většina obyčejných lidí na tuto náročnou četbu – naštěstí – nemá čas. Pokud ovšem zrovna nejsou peníze nebo příležitost k navštívení zábavního parku, malá exkurze do světa horlivých diskutérů dokáže tento zážitek obdivuhodně suplovat.
Každé médium, zdá se, disponuje svou věrnou družinou diskutujících. Stává se pomalu tradicí, že tábory jsou dva – nesou pracovní názvy sluníčkáři, což je pravděpodobně nejhojněji používaná urážka posledních měsíců, a, řekněme, měsíčkáři. Tato skupina je početnější a zahrnuje rozmanitou škálu názorových uskupení. Dokonce i pod články seriózních médií najdeme příznivce konečných řešení a konspiračních teorií. Sdělení sektářsky vyznívajících spamerů, o jakýchsi vyvolených, kteří jsou jako jediní schopni prozřít a uvidět pravdu, se často objevují pod několika zpravodajskými články v řadě. Doplňují je pak nadšení fanoušci dramatických zvolání o konci evropské civilizace nebo dokonce světa. Výskyt odpůrců přijímání uprchlíků s celkem rozumnými argumenty a slušným psaným projevem je poměrně nízký, přesto na ně při procházení komentářů občas narazíte. Mezi tyto skupiny se pak pravidelně rozmělňují kverulanti. Pro ně je charakteristická absence názoru a projevující se potřeba oponovat. Komukoli a kdykoli. Atmosféra poněkud přituhuje u článků bulvárních médií. Výskyt sluníčkářů je tu téměř nulový a pokud se přeci jen nějaký projeví, v tu ránu by se měl raději zapsat do programu na ochranu svědků. Emocionální reakce se tu mísí s názory, za něž by se nemusel stydět lecjaký pohlavár minulého režimu. Pokud by bylo možné usuzovat pouze z diskuzí pod články, šlo by s určitostí tvrdit, že například čtenáři Blesku prostě milují Vladimíra Putina. A jeho gesto se štěňátkem, které daroval Francouzům jako náhradu za teroristy zastřelenou policejní fenu Diesel, je jen dalším signálem toho, že to s námi všemi myslí dobře a upřímně. Nejkrásnější a zároveň nejpopulárnější přehlídka hrůz ale čeká na uživatele sociálních sítí na profilech populistických mluvků Konvičky a Okamury. Podivných jevů je tu k vidění přehršel. Oblíbené je rozdávání přezdívek evropským političkám i českým ministrům, mnohem temnějších a živočišnějších než jsou frekventovaní sluníčkáři. Tento trend pak doplňuje nesrozumitelný jazykový projev v rozmanitých gramatických i stylistických variantách. Správnou atmosféru strachu pak dodává volná zábava debatérů. Většina z nich prý čeká „s bejsbolkama, vidlama a kamenama“ na prvotní signál k boji za záchranu naší vlasti. Příznivci Konvičky i Okamury jsou přesvědčeni, že jejich pravdu vyznává devadesát procent národa a zbylých deset procent se o tuto problematiku nezajímá. Kam se do jejich jednoduchých statistik vmáčkne sluníčkářská menšina, zůstává záhadou. Rozkošně působí i tvrzení, že etika, morálka a trestní odpovědnost jsou hodnoty celé společnosti. Asi proto fanoušci populistických řečníků vyzývají k vyhubení všech muslimů i těch vlastizrádců, kteří nešíří strach a paniku s nimi. V těchto temných zákoutích sociálních sítí se pak zábavní park spěšně mění v zahradu hrůzy. |
Co týden dalIS & JerryZatímco si studenti v Česku nahrazovali 22. listopadu prezidentem znehodnocený Den studentstva, západní Evropa žila zvýšenou ostrahou a početnými zátahy na potenciální teroristy. V Belgii přetrvával nejvyšší stupeň ohrožení a policejní složky pak večer požádaly všechny místní obyvatele, aby se na sociálních sítích, především pak na Twitteru, nezmiňovali o ozbrojených zásazích proti teroristickým buňkám. Belgičané odpověděli s roztomilým humorem, který obletěl celý svět.
Kam zajít30. 11.
Debata s Respektem: Mladé české elity 1.12. – 5.12. Přehlídka Woodyho Allena 3.12. Kraftwerk 3-D |