V srdci mém vzpomínka jen
„Škoda lásky, kterou jsem tobě dala,“ slyším vedle z kuchyně. Babička si pobrukuje a smaží řízky. Lavor plný salátu už od rána odpočívá ve špajzu a teď je čas koukat na pohádky. Libuška Šafránková zrovna rozlouskla první oříšek. Všude po pokoji voní smrkové větvičky, na stole už skoro vzplanul adventní věnec a děda vedle na židli silně chrápe. Štědrovečerní idyla.
„Asi se ti to pálí, babi.“ „Ale prdlačky!“ Z kuchyně se ozývá prskání oleje a během vteřiny už smrček není cítit vůbec nikde. Celý barák smrdí seškvařenou strouhankou, ale děda se nenechá rozhodit, dál spokojeně podřimuje. Jdu se radši podívat, co se děje v kuchyni. Stejně zrovna běží reklama, takže se ještě chvíli nedozvím, jestli ona půjde dolů, nebo on nahoru. Vejdu do oblaku černého dýmu. Po stranách občas vykukují bílé čtvercovité dlaždičky a někde nahoře v oparu se jako UFO vznáší světle modrý placatý lustr. Letitá digestoř jede na plné obrátky a do jejího chraplání se vedle z pokoje line příjemný hlas: „S jarem platinum jdou snadno umýt i ty nejzažranější skvrny. Stačí jeden tah houbičkou.“ Uprostřed místnosti sedí na štokrleti babi a seškrabává z pánve černou hmotu. „Ježišmarjá Josef, tak jsem to trochu připálila, no, to je toho. Vostatní jsou dobrý,“ ukazuje směrem na hromadu řízků, které pomalu vystupují z mlhy temnoty. Ulevím digestoři, otevřu okno a do místnosti se navalí proud ledového vzduchu. Až to štípe v nose. Už prokukuje i květovaný vzor na plastovém ubrusu na stole. Dno pánve je ale kdesi v nedohlednu. Úplně to vidím – jeden tah. „No moc nekoukej, dojdi pro salát a dones ho dědovi. “ Rychle proběhnu přes studenou chodbu. Vypínač je až na druhé straně velké místnosti. Nikdy se mi nepodařilo zbavit pocitu, že ze sklepa něco vyleze a bude po mně. Ve špajzu to voní cukrovím a kyselými okurkami. Postavím před dědu na stůl smaltovaný lavor s velkou vařečkou zapíchnutou uprostřed. Už nespí, jen rozhořčeně kouká na talíř s obrázkem papeže. Babičce ho kdysi přivezla nějaká tetka z dovolenky. „Nejenom, že je ten řízek černej jako bota, ale ještě se u toho na mě bude ksichtit tendle?!“ upraví si kšandy a už si to šine do kuchyně. „Papeže do toho netahej!“ „Nemusim sledovat, jak se na mě kouká oko boží, když si způsobuju cholesterol! A ještě si tou černotou zadělával na rakovinu!“ huláká a máchá přitom vehementně ovladačem. „Ani si nepamatuju, kdy si naposledy něco nepřipálila!“ „Aspoň nebudeš na starý kolena tak škaredej!“ Ne, to ne! Děda přepnul na Šlágr TV. Žádný bál, žádný Jurášek, žádný cval zasněženým lesem. Dechovka burcuje celým domem, staříčci vedle s ní ale statečně soupeří. „Pořád se bavíš s tou sousedkou, tam u plotu! Nemysli si, že já to nepozoruju! V životě jste spolu nepromluvili a teď najednou, co!“ „No jo prosimtě, já jsem rád, že ještě lezu!“ „To vidim, kam lezeš!“ Prásk. Papež to už asi má spočítaný. Šlágr spustí počáteční kudrlinky známé melodie. A vedle najednou ticho. „Moje mládí uprchlo tak jako sen, ze všeho mi zbyla v srdci mém vzpomínka jen,“ pěje postarší duo. Odhodlala jsem se. Radši zimu. Při cestě ven ale musím přes kuchyň. Opatrně beru za kliku. Třeba si mě ani nevšimnou. To teda nevšimnou. Vyšlapují kroky polky do papežových střepů. Z lustru nad nimi visí jmelí. Samý úsměv, nadávky tytam. „Nestůj tam tak zaražená v těch futrech. Při téhle jsme se poznali.“ Píseň dohrála a děda už se hrne k lavoru se salátem. Zvednu ze země ovladač, vrátím do něj vypadnuté baterky a mizím zpátky k pohádkám. „Tak si dáme řízek, ne? Ať jsme aspoň na Vánoce všichni pěkný,“ volá za mnou stařík. Libuška zrovna otevřela poslední oříšek. „No, ne, svatební!“ |
Co týden dalMedvědí (r)evoluceVyschlé druhé největší jezero Bolívie Poopo. Dlouhodobě tající ledovce a zvyšující se hladiny oceánů. O globální oteplování se stále vede mnoho sporů a jeho četní odpůrci ho s vervou nepřetržitě odmítají. V posledních letech se ale ve zvířecí říši objevil zatím téměř neznámý jedinec, který by svou existencí mohl ztělesňovat nesmírně pádný argument pro to, proč by i ti nejzarytější kritici zmíněného oteplování měli tuto teorii začít brát vážně.
Kam zajít31. 12. 2015
Silvestrovské derby 11. 1. 2016 Karel Janeček: Demokracie 2.1 12. 1. 2016 NTKino: Hate Free Art |