Libyjský uprchlík: Evropa si za utečence může samaDvacetidevítiletý Khalilo z Libye uprchl před pěti lety. Dva a půl roku už žije v Česku s libyjskou rodinou, která ho vzala za svého. Předtím byl na cestách. V Praze se učí anglicky a natáčí videa na svůj youtubový kanál Shmaljaw (Jak se máš?). V pořadu, který má na Facebooku přes 75 tisíc fanoušků, upozorňuje zábavnou cestou na libyjské problémy. Ve své vlasti Khalilo pracoval pro státní televizi. Po pádu režimu kvůli tomu musel uprchnout.
Sešli jsme se v baru, kde Khalilo pravidelně pije kávu a volá rodině domů. Rozhovor doprovázela řada technických komplikací, Khalilo mluví arabsky a italsky, angličtinu se začal učit teprve v Česku. Pro ochranu svého soukromí nesouhlasil s nahráváním rozhovoru. Nechtěl ani pořízení fotografie, i když jich na svém Facebooku má hodně. Když na tabletu ukazoval, kudy se z Libye dostal do Evropy, zdůraznil, že se jeho země nachází ve středu světa.
Kvůli čemu jste utekl z Libye? Ze země jsem odešel v roce 2011 kvůli válce po pádu Kaddáfího režimu, abych uprchl před terorismem a ozbrojenými gangy. Ty pronásledovaly všechny, kdo pracovali pro vládu. Uváděl jsem zábavné show a fotografické soutěže. Teroristé unesli některé mé kolegy žurnalisty, ale mně se podařilo uprchnout. Má rodina tam zůstala. Proč jste tam nechal rodinu? Ptám se proto, že častým argumentem odpůrců migrace je, že do Evropy chodí jen mladí muži. Opustil jsem svou rodinu, protože po pádu Tripolisu začaly milice zatýkat a mučit žurnalisty. Někdy odvlekly i jejich rodiny. Pro příklad; jednu z mých kolegyň zatkly, protože byla válečnou reportérkou. Unesli i otce jejího otce a před ním ji znásilnili. Dokud se situace trochu nestabilizovala, se svou rodinou jsem nemohl komunikovat vůbec. Utekl jsem a po dva roky nikdo z nich nevěděl, kde vlastně jsem. Někteří lidé se diví, jaktože uprchlíci utíkají, když mají iPhony. Neutíkají kvůli penězům, ani já nejsem chudý. Utíkají kvůli nedostatku bezpečí ve své zemi. Jak v Libyi teď funguje každodenní život? Tamní život je po povstání v roce 2011 složitý. Libye se nevyvíjela kupředu, naopak. Všechny země, které pomáhaly svrhnout Kaddáfího režim potom z Libye odešly. Od té doby zemi vládnou milice a ozbrojené gangy. Teď každodenní život provází spousta únosů, vražd a masakrů. Nikdo si nemůže být jist svým bezpečím. Skoro každý má zbraň, lidé si navzájem vyhrožují smrtí. Ceny rapidně vzrostly, v Libyi je nedostatek paliva, vody i elektrické energie. Získávat informace o dění ve tvé zemi musí být těžké, jak zůstáváte v obraze? O dění v Libyi se dovídám přes sociální sítě. Používám Facebook, Twitter, navíc jsem v kontaktu se svými přáteli, kteří mi říkají, co se děje. Přinášejí veskrze špatné zprávy. Jaká byla Libye před válkou? Libye před válkou nebyla špatná, byla to poměrně bezpečná země plná turistů. Všechno bylo velmi levné, pracovalo tam osm milionů lidí z Egypta. Za prací tam ale jezdili i lidé z Tuniska či rovníkové Afriky. Libye svým stabilním režimem zadržovala příliv migrantů do Evropy. Moc dobře vím, že na světě není země, který by byla bez korupce. V mé zemi se také uplácelo, ale ne moc. Zkrátka jsme si užívali běžného života, cestovali jsme a nevěděli, co je to válka. Do té doby jsme o ní slyšeli jen ze zpráv. A jak se vám žije v Česku? Tady v České republice nemám žádné přátele a skoro žádné Čechy tu neznám. Lidi se se mnou nechtějí bavit. Čeština je na mě moc složitá ve výslovnosti. Učím se anglicky a žiji tu s libyjskou rodinou, která mě u sebe ubytovala. Berou mě jako jednoho z nich. Teď čekám na udělení azylu v Česku. Zažádal jsem o něj už před dvěma lety, měl bych ho dostat v prosinci. Setkáváte se tu s diskriminací? Jednou ke mně přišla parta Čechů a ptali se, jestli jim půjčím zapalovač. „Samozřejmě,“ řekl jsem. Zeptali se mě, jestli jsem z Maroka. „Ne, jsem z Libye, řekl jsem.“ A oni rychle odešli. Ale rozumím jim po evropských zkušenostech s terorismem. Myslíte, že se běsnění Islámského státu dostane i do Evropy? Čekám, že se terorismus ve velkém přesune do Evropy. Evropské země způsobily, že se terorismus tak rozšířil. Pomohly totiž pádu vlád arabských zemí. Bez nich by proti terorismu a milicím mohly zakročit vládní organizace, jako je policie či armáda. To je ten hlavní důvod, proč dnes vidíme tolik migrantů. Nebezpečí hrozí také od lidí, kteří jezdí do Sýrie bojovat za Daesh (arabské označení pro Islámský stát - pozn. red.). Ti si po vymytí mozků myslí, že se vraždami bezvěrců dostanou do ráje. Ale ve skutečnosti je to úplně naopak! To, co se děje ve Francii, Tunisku, Egyptě a dalších arabských zemích je velmi nešťastné, protože každý útok zároveň ubližuje muslimům i islámu samotnému. Všechna náboženství a svaté knihy světa řece říkají, že zabít člověka je hřích. Rád bych popřál mír všem zemím světa, obzvlášť Libyi. Evropa si musí uvědomit, že ne každý muslim je terorista. Doufám, že i Česká republika zůstane v bezpečí. |
Co týden dalJak Míla prosil Mikuláše o devět a půl miliardyByl jednou jeden chlapeček a ten celý život zlobil. Už jako malinký řádil po venku s partou kluků. Nejraději si hráli na Komanče a stavěli celý stát do latě. Protože neposlouchal paní učitelku ve škole, nenaučil se správně pravidla silničního provozu a srážel chodce na přechodech. Často si také půjčoval od kamarádů na lízátka, ale nechtěl jim pak peníze vracet. Míla byl zkrátka velké zlobidlo.
Kam zajít31. 12. 2015
Silvestrovské derby 11. 1. 2016 Karel Janeček: Demokracie 2.1 12. 1. 2016 NTKino: Hate Free Art |